cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A9phane_Hessel

S
tephan Hessel : Vzpouzejte se !!!

Bohatí jsou bohatší, chudí chudší! Francouzský filozof Stéphane Hessel ve své knize "Vzpouzejte se", jež se stala světovým bestsellerem, vyzývá k politické angažovanosti založené na pocitech sociální nespravedlnosti.

Veřejnost hledá prostředek, kterým by sdělila, že nechce žít ve světě, v němž jedni bohatnou stejným tempem, jakým druzí chudnou. A kniha právě takový prostředek nabízí. Je jasné, že Hesselovu čtenářskou základnu tvoří různí levicoví aktivisté – sám se ostatně zapsal do sociálně-demokratického dědictví. Jinak je ve svém textu Hessel velice umírněný. Jestliže nabízí srovnání s odbojem, je to proto, aby jej vzápětí uvedl na pravou míru: „Důvody, proč se bouřit, se dnes mohou zdát méně srozumitelné, nebo je dnes svět zkrátka složitější. Kdo velí, kdo rozhoduje? Není vždy jednoduché rozlišovat mezi všemi proudy, které nám vládnou. Už nemáme co do činění s malou elitou, jejímuž jednání rozumíme. Je to velký svět, u kterého cítíme, že je nezávislý.“ 

Emoce. Název Vzpouzejte se! představuje úderný, avšak dvojsečný slogan. Pobouření je klíčem angažovanosti, opakuje Hessel, který tak maže veškeré další motivy vedoucí k politické angažovanosti: převzetí odpovědnosti, racionální rozhodnutí, touha sloužit, láska ke spravedlnosti či pravdě... Hessel se svou výzvou k revoltě  proti své vůli přizpůsobuje době zasvěcené emoční podívané. Možná nebezpečí z toho vyplývající již analyzovala filosofka Hannah Arendtová, když poukázala na to, nakolik „politika soucitu“, založená na emoci plynoucí z utrpení bližního, škodila „politice spravedlnosti“. Nepodnítí stejné nebezpečí i Hesslova „politika pobouření“? A je vzpoura sama o sobě hodnotou? Byly doby, kdy se umělečtí avantgardisté a buřiči bavili šokováním měšťanů. Pobouření bylo tedy pravicovou reakcí. Od povídky Bertolta Brechta Stará dáma se baví jsme se tak dostali ke „starému bavícímu se pánovi“. 

Stéphane Hessel vydává svou knihu Indignez-vous! na sklonku svého života, který pokrývá téměř celé dějiny 20. století.

Narodil se roku 1917 v Berlíně do židovské rodiny (která částečně konvertovala k luteránství), v roce 1925 přijíždí do Francie, kde je v roce 1937 naturalizován a v roce 1939 přijat na studia na prestižní École normale supérieure. Je mobilizován, stává se válečným zajatcem a po útěku se v Londýně přidává ke generálu De Gaullovi. V roce 1944 je vyslán do Francie, kde je zatčen a deportován do koncentračního tábora Buchenwald, kde zfalšuje svou identitu, aby unikl šibenici. Opět uprchne, opět je chycen a poté, co se mu podaří vyskočit z vlaku, se přidává k americkým jednotkám...

Po osvobození Francie působí na generálním sekretariátu OSN a spolupodílí se na vypracování Všeobecné deklarace lidských práv. Levice jej v roce 1981 povýší na „velvyslance Francie“ a svůj další život zasvěcuje boji za práva nelegálních přistěhovalců (angažoval se jako vyjednavač během obsazení kostela svatého Bernarda imigranty) a v poslední době též Palestinců. Stal se jedním ze zastánců kampaně za bojkot izraelských výrobků.

V roce 2006 získal Stéphane Hessel nejvyšší státní vyznamenání -  Řád čestné legie. Má vystupování starosvětského pána, vlídného, šarmantního a nesmírně zdvořilého. Nic nemá raději, než se po jídle zvednout a recitovat Baudelaire či Verlaina. Ale ani svět politiky pro něj není neznámou. Loni figuroval na nevolitelném místě na kandidátce strany Evropa ekologie a přitom zůstal členem Socialistické strany. Dnes podporuje ze všech sil Martine Aubryovou [pravděpodobnou kandidátku socialistů v prezidentských volbách v roce 2012], s níž jej pojí přátelství.

Eric Aeschimann, Libération (úryvek)


 

STORIES BY JARYJ 
JARYJ REDMAN CERVENKA 




jaryjredmanmusic